contact menu drinks program montmartre
 
Jak to bylo s pražským Café Montmartre?        

Přímo v srdci Prahy v Řetězové ulici, v domě zvaném U třech divých, je kavárna Montmartre, jedna z těch, kudy kráčely, nejen literární, dějiny. Jméno a kouzlo starých časů ji ale zůstalo dodnes.

Na místě bývalé dupárny a nalévárny s názvem Olympie, otevřel v roce 1912 zpěvák a kabaretiér Josef Waltner podnik, který na počest slavných pařížských kabaretů pojmenoval Montmartre. Tehdy se začala psát historie podniku a dodnes je nač vzpomínat.

K vidění zde byly rozmanité události, jako třeba apačské tance manželů Longenových, holešovický šlapák, plavák či šoupák v podání Egona Erwina Kische, nebo první tango v Praze, který tento známý „zuřivý reportér“ předvedl společně s tanečnicí volným mravů Emou Czadskou, zvanou Emča Revoluce. Konečně Kisch to do Řetězové ulice neměl daleko, bydlel v nedaleké Kožné. Slavný byl i pěvecký projev zmíněné Emči, která ráda a nahlas zpívala Marseilaisu a klavírista Josef Trumm, který hrál za čtyřicet piv, dokud je nevypil.

Do nočního pajzlu, s láskou přezdívaného Montík, se vůbec táhla samá vybraná společnost v podobě divokých literátů, bohémů, bonvivánů, neznabohů, a dokonce i alkoholiků. A nejhorší z nich byl jistý Jaroslav Hašek, který si pro své nepřístojnosti opakovaně vysloužil doživotní zákaz vstupu. V Montíku býval tento autor soudniček k zastižení téměř denně. Pronesl zde řadu plamenných projevů, např. O výcviku policejních špiclů, nebo o Zkaženém jídle. Často to pro něj bývala poslední štace, takže mnohdy usnul, znavený proslovem, na lavici v kuchyni. Slabost pro bouřliváka měl i vrchní Jirák, zvaný Hamlet. Často spisovatele obsloužil na dluh, bylo pro něj otázkou prestiže, že mu literát dluží.

Společnost, Jaroslavu Haškovi nezřídka dělal básník Gustav Opočenský, spisovatel Matěj Kuděj, žižkovský bohém Franta Sauer, filosof Karel Kosík, divocí básníci Karel Toman a František Gellner. Častými hosty byli i spisovatelé Franz Kafka, František Langer, Eduard Bass, Gustav Meyrink, či Max Brod. Rovněž zde vystupoval známý kabaret Červená sedma, na skleničku se rádi stavovali herci a zpěváci z Národního divadla,

Výzdobu Montmarteru, jejíž zbytky lze nalézt v podniku i dnes, pojali malíři jako parodii kubismu. Ilustrátor Vratislav Hugo Brunner vymaloval taneční sál, zvaný Peklo. Tzv. Mokrý stůl patřil štamgastům a před ním se sloužila černá mše, kterou ministrovala veselá děvčata, jen v košilkách.

Tyto časy jsou dnes samozřejmě nenávratně pryč, přesto bychom vás rádi pozvali – přijďte se přesvědčit, kolik z kouzla lze dodnes v Café Montmartre nalézt. K příjemnému posezení vám velmi rádi nabídneme něco ze skvělé francouzské kuchyně, výborné víno a samozřejmostí je i úsměv našeho personálu.

Těšíme se na vás ;)

Café Montmartre